HODNOCENÍ V DESETI BODECH

profesní a odborové svazy při ČMKOS hodnotí vedení Ministerstva kultury v letech 2022 až 2025 podle „Desatera pro kulturu 2022“

1. Zachování sociálního dialogu na úrovni Ministerstva kultury

· První jednání pracovní skupiny RHSD pro kulturní otázky na MK bylo svoláno po urgencích zástupců odborů až několik měsíců od ustavení nové vlády.

· Vedení sociálního dialogu ze strany MK bylo problematické, řada rozhodnutí byla ministerstvem provedena bez ohledu na názor sociálních partnerů, případně byly předloženy pouze informativně.

2. Výdaje státu na kulturu

· Po nástupu ministra Martina Baxy se výdaje státního rozpočtu na kulturu snížily.

· Snížení prostředků pro příspěvkové kulturní organizace zřizované MK a rostoucí inflace vedly k omezování řady činností a k rušení pracovních míst bez ohledu na zákonné povinnosti a úkoly těchto institucí.

· Dotační titul Státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů zůstává stále podhodnocen, pro rok 2026 bylo v návrhu státního rozpočtu opět výrazné snížení jeho prostředků (podle nejnovější informace ministra Baxy, by měl Program alespoň zůstat na úrovni roku 2025).

· Navýšení rozpočtu MK v roce 2025 bylo významně ovlivněno dočasnými evropskými prostředky z Národního plánu obnovy a podílem církevních náhrad z důvodu inflační doložky obsažené v zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

· Návrh státního rozpočtu na rok 2026 (dle materiálů z 31.8.2025) předpokládá pokles v kapitole MK o 3,39 miliard korun.

· MK rezignovalo na snahu dosáhnout proklamovaného 1 % výdajů státu na kulturu.

· Poměr výdajů státu na kulturu má opět klesnout, a to na úroveň 0,67 % bez náhrad církvím.

3. Zaměstnanost, rozvoj personálních kapacit v kultuře

· Vládní úspory snížily finanční prostředky i na platy v příspěvkových organizacích MK, což vedlo k propouštění zaměstnanců a k nárůstu zátěže pro ty zbývající.

· Návrhy změn zákoníku práce předložené především ODS a TOP 09 (např. návrh na zavedení institutu výpovědi bez udání důvodu) směřovaly k dalšímu znevýhodnění zaměstnanců.

4. Zvyšování platů

· Za vlády premiéra Petra Fialy došlo k dramatickému propadu reálných mezd a platů zaměstnanců v kultuře, a to až o 22 %.

· Nechuť vlády k pravidelnému navyšování platů v první tarifní platové tabulce vedla k propadu až 2/3 platových tarifů pod úroveň minimální mzdy a minimálních zaručených platů.

· Životní úroveň zaměstnanců kultury byla snížena i dopady tzv. úsporného balíčku, tedy navýšením daňové zátěže nebo např. snížením prostředků na tvorbu FKSP na 1 %.

· Ministr kultury Martin Baxa se nedokázal dostatečně zasadit o zlepšení situace v oblasti odměňování zaměstnanců kultury.

5. Příspěvkové organizace vs. nová právní forma kulturních institucí (VKI)

· Nebyla vypracována přislíbená analýza nedostatků fungování příspěvkových organizací a přínosů nové právní formy pro činnost kulturních institucí.

· Zákon o VKI byl ministerstvem kultury dlouho připravován pouze s Asociací profesionálních divadel ČR. Opakované výzvy sociálních partnerů k participaci na tvorbě tohoto zákona byly ze strany vedení MK ignorovány.

· Významná část připomínek ze strany odborových svazů se ukázala být ve shodě s připomínkami dalších rezortů a odborné veřejnosti.

· Přes dílčí úpravy v původní verzi návrhu zůstává zákon o VKI neefektivním a rizikovým právním předpisem.

6. Status (profesionálního) umělce

· Návrh Statusu umělce byl implementován do právního řádu ČR v minimalizovaném rozsahu kvůli zachování podmínek čerpání prostředků z Národního plánu obnovy.

· Přijatý návrh Statusu umělce je zcela nedostatečný nástroj, a to z důvodu:

            - nedostatečného vymezení podmínek pro přiznání tohoto statusu,

           - chybějících konkrétních opatření a postupů pro podporu umělců (např. v době krize).

7. Národní plán obnovy a investice do infrastruktury v oblasti kultury

· Současné vedení MK dobře zpracovalo nástroje čerpání prostředků z Národního plánu obnovy. Výši prostředků tohoto programu však vyjednal předchozí ministr kultury Lubomír Zaorálek; díky němu kultura z tohoto mimořádného evropského dotačního titulu nevypadla.

· Národní plán obnovy se pozitivně propsal do procesu digitalizace našeho kulturního dědictví.

· Prostředky z některých komponent Národního plánu obnovy mohly čerpat také státní kulturní instituce; až v následujícím období však bude možné zhodnotit efektivitu, rozložení a skutečný dopad vynaložených prostředků.

8. Posilování významu kultury a veřejné kulturní služby, zákon o kultuře

· Posilování významu kultury a veřejné služby zůstává jen u deklarací a politických frází. V realitě kulturní instituce bojují stále více o „přežití“, veřejná kulturní služba zůstala na okraji zájmu vlády.

· Společenský a sociální status zaměstnanců kultury se propadl z důvodu největšího poklesu reálných platů v sektoru veřejné správy.

· Důsledkem neřešených problémů v oblasti odměňování a nízkých platů v kultuře je pokračující snižování konkurenceschopnosti na trhu práce.

· Možnost vzniku zákona o kultuře, přes zjevný zájem mnoha zástupců odborů, zaměstnavatelů a odborné veřejnosti, nebyla vedením MK podpořena.

9. Ochrana kulturního dědictví a dodržování mezinárodních závazků ČR

· Ochrana kulturního dědictví je neustálým omezováním finančních zdrojů, personálních kapacit a zákonnými úpravami (např. stavební zákon) marginalizována.

· Nastalá světová politická krize v důsledku války na Ukrajině ukázala nepřipravenost krizových procesů v oblasti ochrany našeho kulturního dědictví. Žádná vláda nevytvořila podmínky pro skutečnou realizaci krizových mechanismů, které by bylo možné aplikovat alespoň na naše nejvýznamnější kulturní statky.

· Za nynější ekonomické situace je náprava situace problematická a nemá ani dostatečnou politickou podporu.

10. Knihovny a muzea – zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury

· Konsolidační rozpočtová opatření současné vlády významným způsobem oslabila jeden z hlavních cílů Státní kulturní politiky na roky 2021–2025 (tj. zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury).

· Směřování k otevřenosti, širší paletě služeb nabízených čtenářům a návštěvníkům muzeí a knihoven by nemělo překrývat, nýbrž doplňovat odborné poslání paměťových institucí.