Stanovisko ČMKOS k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Českomoravská konfederace odborových svazů kategoricky nesouhlasí s navrženým pozměňovacím návrhem, který zavádí možnost zaměstnavatele dát určité skupině zaměstnanců výpověď bez udání důvodu.
Tento asociální návrh některých poslankyň a poslanců ODS a TOP 09 je pro Českomoravskou konfederaci odborových svazů nepřijatelný, diskriminační, ohrožuje základní práva zaměstnanců, pracovní stabilitu a jistoty obživy pro statisíce rodin v naší zemi. Strach ze ztráty zaměstnání bez jakéhokoli důvodu povede ke snížení životní úrovně, omezí kupní sílu domácností a zpomalí ekonomický růst.
Předložený pozměňovací návrh jednoznačně snižuje právní ochranu zaměstnanců a v žádném případě nezajistí zpružnění trhu práce, kterým návrh jeho předkladatelé odůvodňují. Naopak zvýší nejistotu zaměstnanců, kteří již tak v pracovněprávním vztahu jsou v postavení slabšího.
Je nepřípustné, aby kdokoli přišel o zaměstnání jen proto, že má např. jiný názor nebo usiluje o lepší pracovní a mzdové podmínky, případně poukazuje na protiprávní jednání (whistleblowing). Současně může docházet také k tomu, že se zaměstnanci z obavy z bezdůvodné výpovědi nebudou domáhat svých práv (zvýšení mezd, lepší pracovní podmínky atd.).
Právo zcela běžně přiznává určitým skupinám více práv oproti jejich smluvním partnerům, neboť se tím vyrovnává faktická nerovnost v daném typu právního vztahu a chrání se tak slabší smluvní strana. Jednou z funkcí pracovního práva ve všech vyspělých zemích je ochrana zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu. Český zákoník práce to výslovně konstatuje ve svém § 1a, když uvádí, že zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance patří mezi základní zásady pracovněprávních vztahů.
Z pohledu legislativního lze zároveň důvodně pochybovat i o samotné ústavnosti tohoto návrhu, a to s ohledem na skutečnost, že i dle Nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2283/17 je pod obecný pojem "uspokojivé pracovní podmínky" třeba zahrnout jejich jednotlivé součásti, jako jsou ochrana proti svévolnému propouštění, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci, stanovení maximální pracovní doby, práva na přiměřený odpočinek po práci či právo na minimální placenou dovolenou na zotavenou.